Bobří akce - 11.3. 09,okolí Všerub

Shodou různých neidentifikovatelných náhod se mi podařilo přichomejtnout se k možnosti jezdit čas od času mapovat výskyt bobrů. Několik výjezdů jsem z různých důvodů prošvihla a tak moje první bobří výprava proběhla právě 11.3. Hlavní organizátor Radek nám tentokrát vytyčil trasy v okolí Všerub (na jih od Domažlic), nás ženy vyhnal dokonce za hranice do Němec (k Helmutům).

Inu sraz byl smluven na půl osmou u Velblouda, kde náš řidič Lukáš (toho rána ne zrovna v dobrém rozmaru - po pár hodinách spánku se není moc čemu divit)  čas od času pracuje. S Luckou jsme vyrazily pěcha od kolejí, cestou jsme ještě zrobily zastávku v pekařství a na místo jsme dorazily snad úplně na čas. Vlezli jsme do Blouda a hned nás pohltila zvláštní ponurá nálada rána v klubu:). Kluci seděli u baru a lámali do sebe kafe a cigaretku ranní. Poslední člen výpravy Honza zaspal, tudíž se nám zevling v Bloudu krapet protáh. Stihli jsme tak ještě dořešit organizaci a poprudit Lukáše:). Kolem osmý konečně přikmitl i Honza a tak jsme naskočili do naší výjezdní fordky a už jsme si to svištěli. Už ráno se počasí netvářilo zrovna přívětivě,ale to, co nás potkalo někde před Klatovama mě začlo trošku děsit - vítr, déšť, sníh - no prostě hrozný brekeke. Nějak jsem si úplně nedovedla představit se v tomhle celej den plácat okolo potoka. Nicméně i počasí má občas rozum a začalo se celkem časit. Cesta celkem ubíhala, začla panovat i celkem dobrá nálada. Zkrátka vše se ubíralo celkem ucházejícným směrem. Jako prvního jsme vyhazovali z auta Honzu a to v Český Kubici. Druhý na řadě jsme byly my s Luckou - nás čekalo to Německo, konkrétně vesnička Eschlkam, odkud jsme mapovali potok Chambach zpátky do ČR - k Myslívskýmu rybníku. Lukáš s Radkem pak zase pokračovali zpátky do ČR,kde je čekaly jejich trasy. S Luckou jsme se zorientovaly, posvačily, vyvenčily a šly jsme na věc. Už z auta jsme u potoka viděly nějaký okusy, tudíž jsme těšily,že nalovíme hodně bodů. A taky že jo. Po chvílí nám zase začlo trochu poprchávat - tudíž papír úplně promáchanej,inu nic příjemnýho, ale rychle se to umoudřilo. U Chambachu se bobříkům vskutku dařilo. Všude spousta okusů,kolem Eschlkamu jsme se motaly pěkně dlouho. Pak přišlo pár úseků bez stromů,takže jsme trochu šláply do kroku,aby nám kus cesty utekl. Za náma se tyčily nádherný panorámata - no romantika jak bejk:). Ještě na německý straně nás bobři fakt pobavili. Páni neměčtí jim stromy kolem potoka odrátovali a tak si to bobříci šikulové vyšlápli asi 50 metrů do lesa a tam začli úřadovat nanovo:). Když jsme se blížili k hranici intenzita okusu slábla - pravděpodobně migrační tok. Kousek od hranic s ČR jsme potkaly dančí farmu s velmi kuriózním dančím samcem,kterým měl pouze jeden paroh. Farmu jsme si celkem důkladně prohlídly,protože jsme se octly zrovna na blbý straně potoka, kde nešlo mezi potokem a farmou projít, tudíž jsme si celou ohradu pěkně obkroužily. Kousek za farmou už nás vítala Česká republika a s ní i hráz Myslívského rybníka. Tam jsme se fakt vyřádily - spousta čerstvých okusů, ba přímo holoseče a hlavně - bobří hrad jak vyšitej - no radost až na kost:). Rybník se oblejzal,ale dosti blbě - takže jsme tam strávili skoro hodinu a půl. To už nám volal Radek,kdeže se to flákáme a poručil nám dojít k silnici kousek od rybníka. O to jsme se teda jaly pokoušet. Cesta necesta nás zavedla do kvalitního bahýnka a Lucka vykonala triumfální přeskok přes/do potoka:). Odnesli to akorát botky s náloží bahna. Už jsme skoro dokmitly k silnici, když koukáme, jak se na obzoru dosti neurvale objevuje jakés auto. Lucka se k tomu vyjádřila:" Ježiš, co to je za hovado?". Když jsme pak s jistotou určily,že je to ta naše fordka, poznamenala: "No to jsou ty naše hovada." :D Naskočily jsme do výjezdního vozidla a svištěli směr Budějce. Po cestě nechybělo sdělování zážitků - Radkovo zapadnutí do potoka hned po prvních 10 minutách atd.:) S Luckou už jsme začly pomalu usínat, ale u benzínky jsme zas krapet pookřály a tak jsme za dobré nálady spěly na Budějce. V rádiu hráli zvláště Písně - tudíž jsme byly vskutku v dobrém rozmaru. V Budějcích jsme se octly po celkem zběsilé jízdě, kolem osmý. Nechaly jsme se s Luckou vyhodit u Hladovýho vokna a jaly jsme se to zhodnotit ještě jednou pěkně vypečenou bagetkou. No akce to byla vydařená, sice to asi hodinový drhnutí bot od bahna nebylo zrovna nejúžasnější,ale stejnak to byl PUNK:D Už se těším na další!

Pár fotek uvízlo ve fotogalerii!:)